Appenzellský salašnický pes (Appenzeller Sennenhunde)
PŮVOD:
Appenzellský salašnický pes je středně velké psí plemeno pocházející ze švýcarského kantonu Appenzell. Plemeno bylo poprvé popsáno až v roce 1853 v "Život zvířat v alpském světě", popsán jako samostatné plemeno byl v roce 1896. V roce 1906 založen první Klub appenzellských salašnických psů za účelem rozvíjení rasy a udržení čistoty plemene. Appenzellové jsou rozšířeni zejména ve Švýcarsku, jinak je jeho chovná základna stále velmi malá. Získává na oblibě v České republice, Slovensku, Německu, Polsku...
Předpokládá se, že předkové appenzella byli Molojské dogy, jejichž pravlastí bylo území dnešního Švýcarska, spolu s táhnoucími plemeny v 1. století před naším letopočtem. Formování rasy se navíc účastnila různá pastýřská plemena.
S velkým švýcarským salašnickým psem, bernským a entlebušským salašnickým psem patří sice do jedné rodiny, ale přesto se od všech výrazně odlišuje. Ocasem zatočeným nad hřbet, lehčí stavbou těla, ale především povahou. Je horlivý, stále si hledá nějakou práci a je ho těžké krotit. Jedním slovem: workoholik.
POPIS:
Je to silný, pevný pes. Výška v kohoutku je 48 až 58,5 cm, váha 23 až 25 kg. Tělo je trochu prodloužené, ale vcelku proporcionální, končetiny s rozvinutým svalstvem. Má silné čelisti a mohutný krk. Ocas je zahnutý na záda. Pro svůj tvar se dostal označení "poštovní trubka".Srst krátká, těsně přiléhající, lesklá. Barva je trojbarevná, černá s hnědým pálením a bílým označením na hlavě, krku, hrudi, tlapách i konci ocasu. Jednotlivá zbarvení musí mít jasné ohraničení, bez vzájemného prokvétání. Jeho srst nepotřebuje žádnou jinou údržbu, stačí občasné překartáčování. Žádné počasí pro něj není problém. Appenzellský salašnický pes je známý svou silnou citovou vazbou na svého pána a jeho rodinu. Stále se stará, zda jsou všichni pohromadě. K ostatním lidem je celkem nedůvěřivý, cizí člověk je pro něj cizí, a jen tak si ho nezískáte. Ve štěněčím a mladém věku potřebuje řádnou a velmi častou socializaci, seznamování s dalšími lidmi, zvířaty, prostředím. Přesto ani častý kontakt s cizími lidmi z něj neudělá vyloženě kamarádského psa. Jeho výchova by měla být důsledná, vyrovnaná a trpělivá, bez drezúry a přílišného křiku. Appenzell je dominantní plemeno, při práci je samostatný, schopný rychlého reagování. Jeho původním posláním je shánění dobytka, a tohoto honáckého instinktu využívá vždy, kdy se naskytne příležitost. Bohužel je také poměrně dost uštěkaný, a někdy poukazuje i přiměřenou dávku ostrosti. Výborně hlídá, nic mu neunikne, díky své ostražitosti se hodí na hlídání objektů.
Velice rád aportuje, což je možné využít při různých hrách a sportech: dogtrekking, flyball, agility, záchranařina. Nehodí se do každé rodiny, ale pokud mu zajistíte dostatečné vyžití, aktivní život a větší životní prostor – může být dobrým rodinným společníkem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 52 až 56 cm, přípustná výška 50 až 58 cm.
Fena má v kohoutku 50 až 54 cm, přípustná výška 48 až 56 cm.
VÁHA:
Váží asi 23 až 25 kg.
SRST:
Srst je krátká, těsně přiléhající, lesklá. Barva je trojbarevná, černá s nádechem a bílým označením na hlavě, krku, hrudi, tlapách i konce ocasu.
CHARAKTER:
Je to univerzální pracovní pes, s dobrosrdečným a přátelským charakterem. Appenzellský pes je ideální společník, potřebuje však velké prostranství a aktivní život.
PLEMENO:
FCI II. – Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
APZ
ČÍSLO STANDARDU:
46 / 08.07.1993 (Švýcarsko)